Coriolanus je po Cyranovi z Bergeracu Vaší druhou velkou postavou v Národním divadle. Jenže zatímco Cyrano je charakter všeobecně oblíbený, u Coriolana to není tak jednoznačné. Mají podle Vás něco společného?

pan Prachař: Oba jsou muži zásady. Cyrano je také bojovník, ale měl to štěstí , že se nikdy nezapletl jako politik, naopak Coriolanus musí obhajovat své zásady na poli politiky a to je šílený rozdíl, asi jako fotbalovým reprezentantem a prezidentem. Kdyby se Pavel Nedvěd dostal na Hrad, najednou vznikne tolik problémů, které jako fotbalista nikdy neprožíval.

Má politická hra šanci přitáhnout dnešní politickou scénou znechucené publikum?

pan Prachař: Lidé možná znechuceni politikou jsou, ale politika - to jsme my. Naštěstí inscenace Coriolanus není pohled do sněmovny a repliky netvoří interpelace nudnější než nuda. V Coriolanovi se na pozadí politiky ukazují charaktery a to je stejně vzrušující jako dobrodružný film.

Sledujete osobně politiku?

pan Prachař: Málo, už mě to nebaví. Politické strany splývají, jsou to pořád titíž lidé.

Takže u televizních politických debat neodpočíváte?

pan Prachař: Když si zapnu televizi, rád se dívám na tématické večery na ČT2, nebo na Paskvil. Za to mě nebaví relace, Divadlo žije. Podle mne si divadlo zaslouží důstojnější pořad.

Co právě čtete?

pan Prachař: Vypravěče od Maria Vargase Llosy, knihu o konci Indiánů v Jižní Americe. Je to smutné čtení o tom, co civilizace přináší tzv.primitivním národům.

Čím si kompenzujete přemíru divadla, kterým jste obklopen?

pan Prachař: Hodně poslouchám hudbu, teď třeba nové cédéčko Dana Bárty, nebo Ivu Bittovou. Rádio zapínám jen výjimečně, obtěžuje mne neustálý příval reklam.

Chodíte do kina na hollywoodské hity, třeba Pána prstenu?

pan Prachař: Na třetí díl Návrat krále se moc těším, vyrazím někdy po premiéře Coriolana, protože na tříhodinové dílo musí být člověk uvolněný.
ROZHOVOR S DAVIDEM PRACHAŘEM  Mladá Fronta - Dnes - 31.1.2004